Svatava Antošová obnažuje velice lakonické přitakání nesvobodě, kterou jsme vyměnili za cetky, komfortní zónu a fair trade kávičku. Vnímáme ještě vlastní zodpovědnost za stav společnosti a mezilidských vztahů? Cítíme ještě účast? Opravdu jsou dvě třetiny Polska homofobní zónou? Nebo už jsme pouhými voyery, svědky rychlých událostí, které rychle přemažou události nové. A tak stále dokola. Stále větší prázdnota. Až do zblbnutí… Až k celospolečenské lobotomii. Jeden z nejsilnější hlasů soudobé české poezie promlouvá vtipně a pichlavě k tomu nejzasutějšímu v nás. .
