Vznik této knihy byl motivován třemi otázkami: Co znamená stárnutí na venkově? Jaké podoby zde má aktivní stárnutí? A je venkov místem přátelským k vyššímu věku? Jednotící linkou studie jsou úvahy nad tím, jakým způsobem gerontologické „brýle“ mění pohled na venkov a venkovské pohled na stárnutí, resp. co znamená městská hegemonie v politikách stárnutí a proč je venkov vždy „až ten druhý“.
Publikace představuje výzkum života starších obyvatel heterogenních vesnických oblastí v České republice. Výsledky jsou založeny na reprezentativním šetření zaměřeném na kvalitu života lidí ve věku nad 60 let a na kvalitativních rozhovorech se seniory a seniorkami v různých typech obcí a regionů.
Studie jistě není kompletním přehledem životních zkušeností a situací lidí vyššího věku žijících na venkově, přesto ale prezentovaná data slouží jako důležitý podklad k diskusi o některých mýtech spojených s venkovským životem - vesnická idyla, vesnice jako stále a všude stejná, spíše stará, pomalá a chudá, ale také přírodě blízká nebo sociálně soudržná. Vesnická optika zase inovativním způsobem znovu otvírá některá z velkých témat sociologie a politik stárnutí, zejména koncepty „aktivního stárnutí“ a „age-friendliness“ (prostředí přátelská k věku). Kniha tak staví most mezi zkoumáním venkova, nezřídka opomíjejícím jeho seniorské obyvatele, a zkoumáním stárnutí, které někdy přehlíží heterogenitu zkušeností formovaných prostředím.
