Kniha se zabývá odkazem středověkých japonských válečníků v současnosti. V širokém kontextu historických a kulturních reálií souvisejících se samurajskou třídou autor komentuje rozmanité stránky tradičního japonského šermu, aby se v hlavní části práce zaměřil na moderní formy umění meče. Hlavní pozornost věnuje bojově orientovanému stylu šermu, který byl vytvořen v roce 1925 v Tojamské vojenské akademii (Tojama rjú battódžucu), a z něj odvozeným školám. Součástí textu jsou i komentáře k testování seků formou přesekávání cílů (tzv. tamešigiri) a další doprovodné poznámky.
