Dějiny diplomacie a mezinárodních vztahů tvoří již od konstituování historie jako vědeckého oboru počátkem 19. století jedno z nejdůležitějších badatelských témat. Už německý historik Leopold von Ranke (1795–1886) se svými nástupci považovali studium zahraniční politiky jednotlivých (evropských) zemí za pomyslný vrchol dějepisného zkoumání. Podle jejich mínění se v ní zrcadlil nejvyšší stupeň jednání státu. Od zahraniční politiky se následně odvíjely další oblasti činnosti konkrétních státních útvarů a územních celků, jako byly například každodenní život obyvatel, demografický, kulturní, hospodářský a politický vývoj, úroveň vzdělání a mnohé další. Teprve v poslední třetině 20. století došlo pod vlivem postmoderní kritiky kulturních historiků k důraznému popření dosavadních obecně přijímaných vědeckých schémat (včetně primátu studia mezinárodních vztahů jako vrcholu historického bádání) a hledání nových.
