Buněčná smrt představuje jeden z klíčových fyziologických procesů. Ačkoli pro jednotlivou buňku znamená konečný bod existence, z hlediska mnohobuněčného organizmu je proces buněčné smrti jednou z determinant určujících správný vývoj jedince, homeostázu tkání i orgánů a přežití celého organizmu. Důležitost buněčné smrti se odráží také v množství chorob, které jsou způsobeny narušením její regulace, ať už se jedná o rakovinu, neurodegenerativní onemocnění jako Alzheimerova či Parkinsonova choroba, autoimunitní a kardiovaskulární nemoci nebo traumatické poškození mozku. Tato kniha má za cíl osvětlit význam buněčné smrti jako fenoménu, který nesmí být při výzkumu chorob opomíjen.
Čtenář bude seznámen s hlavními podprogramy regulované buněčné smrti a s mechanizmy, které pomáhají buňce vyrovnat se s narušením homeostázy. Podrobně jsou popsány adaptivní reakce eliminující poškození makromolekul a s nimi spojená onemocnění. Samostatná kapitola přibližuje proces autofagie. Následují kapitoly věnované jednotlivým typům autonomní regulované buněčné smrti a kapitola o neautonomní buněčné smrti, která pramení z interakce mezi buňkami. Popsána je role buněčné smrti v patologických stavech i možnosti její detekce. Závěrečná kapitola se zabývá modulací buněčné smrti a jejím využitím v klinické praxi.
Kniha je psána čtivě a přístupně, ale zároveň bez újmy na přesnosti sdělení. Čtyřicet barevných obrázků usnadňuje orientaci v komplikovanějších pasážích a přispívá ke srozumitelnosti.
Publikace poslouží k rozšíření znalostí z této oblasti fyziologie a patologie buňky, a to nejen jako studijní materiál pro studenty vysokých škol, ale také pro všechny zájemce o fascinující procesy na pomezí buněčného života a smrti.
