Setkání s krásou je podle Scrutona kontinuální: vnímavost pro krásu prostřeného stolu není bytostně odlišná od kontemplace umění nebo přírody. Krása jako universální hodnota založená v racionální přirozenosti je předmětem nezainteresovaného zájmu. Platí to ale i v případě užitných věcí, a zejména tváří v tvář kráse lidských bytostí, která vyvolává touhu? Scrutonovo přesvědčení, že ve věci vkusu záleží na charakteru, se pak promítá do jeho kritiky jevů na pomezí estetična (jako je kýč a různé podoby znesvěcení krásy). Kniha představuje poutavý úvod do estetiky a je protkána ilustracemi z různých sfér umění napříč staletími.
