Kniha připomíná osud sirotků z pracovního tábora v Buchenwaldu. Když tábor jedenáctého dubna 1945 osvobodili američtí vojáci, objevili v jednom bloku téměř tisícovku vyhladovělých židovských chlapců, kteří přišli o své nejbližší a zůstali sami. Díky pomoci ostatních zajatců, kteří je chránili a sháněli pro ně jídlo, se jim podařilo přežít. Jedním z těchto chlapců byl i Elie Wiesel. Po jejich osvobození vznikla nadace, která postupně zajistila jejich přesídlení do Francie a dalších zemí. Příběh buchenwaldských sirotků je v této knize vyprávěný z pohledu tehdy čtrnáctiletého Romka Wajsmana, později Robbie Waismana, který se usadil v Kanadě.
