V roce 303 n. l. tvoří křesťané ve Středomoří pouhých dvacet procent obyvatel a čelí neobvykle silné vlně pronásledování. Avšak o dvě stě padesát let později už je christianizovaná de facto celá populace tohoto obrovského regionu. Co se mohlo stát? Jak je možné, že se během relativně krátké doby obrátila celá říše? Je jediným důvodem politické rozhodnutí Konstantina Velikého, který křesťanství v roce 313 legalizoval? Kniha nabízí zamyšlení nad vizuálními nástroji, které mohly k zásadní změně evropské společnosti velkou měrou přispět. V období mezi čtvrtým a pátým stoletím se Evropou šíří nové výtvarné médium – mozaika vyrobená především ze skla. Mohla být právě ona jedním z prostředků, které christianizaci Evropy napomohly? A jakou úlohu hrály neuvěřitelně působivé křesťanské rituály, které se doslova dotýkaly těla budoucích křesťanů, a jedinečně tak propojovaly tělo a mysl? Autoři se na příkladu mozaikové výzdoby tzv. Baptisteria ortodoxních v Ravenně z poloviny pátého století pokoušejí porozumět dialogu mezi „zářícími“ obrazy a kolektivními rituály a pochopit jejich roli v proměně západního světa.
