Kniha na pomezí vizuálních studií, literární historie a sémiotiky se zabývá vztahem obrazu a slova v českém umění dvacátých a šedesátých let 20. století. Sleduje překračování hranic mezi obrazem a slovem, zabývá se vizualizací slov i případy, kdy obraz zastupuje text. Všímá si, jak se může obraz se slovem prolínat, spojovat, střetávat nebo posouvat na jeho místo. Umění konfrontuje s širší oblastí vizuality (obrazové hádanky, piktogramy, mapy, knižní grafika, reklama aj.) a zabývá se rolí, jakou různé podoby sdělení ve společnosti hrají.
