Až do 19. století byl čas obvykle vnímán jako kontinuální proud, živel, jehož plynutí prakticky nedokážeme ovlivnit. Nástup kapitalistické modernity spojený s jeho racionalizací a vynález fotografie, která jej dokázala zastavit, však radikálně proměnily způsob, jakým se k času vztahujeme. Mary Ann Doaneová, profesorka Kalifornské univerzity v Berkeley a autorka průkopnických studií věnovaných problematice genderu ve filmu, v knize Zrození kinematografického času zkoumá, jak se nahodilost zmrzlého okamžiku zachyceného fotografickým aparátem vzpírá vzrůstajícím požadavkům na standardizaci a racionalizaci života v kapitalistické společnosti. Jediná fotografie však nedokáže zachytit pohyb, teprve film jako souslednost po sobě následujících snímků znovu ustavuje ireverzibilní tok času. Jaká je ale povaha času, pokud jej chápeme zároveň jako proud i jako diskontinuální, kvantovanou veličinu? A co se odehrává v prostoru mezi jednotlivými snímky? Mary Ann Doaneová nám přesvědčivým způsobem představuje klíčovou roli, kterou kinematografický čas sehrál při zrodu modernity.
