Jeden z nejlepších románů Julese Vernea se odehrává v 60. letech 19. století v době fiktivního tatarského povstání proti carské vládě. Během povstání dojde k přerušení telegrafického spojení mezi evropskou částí Ruska a jeho asijskými guberniemi. Michail Strogov je kurýr, kterého car vyslal do Irkutska, aby tamního velkoknížete, carova bratra, varoval před zradou Ivana Ogareva, který chce Irkutsk vydat Tatarům a velkoknížete zavraždit. Během své cesty se Strogov setkává a dále všemi možnými způsoby dopravy cestuje s dívkou Naďou, která se snaží dostat do Irkutska za svým otcem, který tam žije ve vyhnanství. Cestou jsou však zajati Tatary a na příkaz emíra je Strogov rozžhaveným mečem oslepen. Nakonec však ze zajetí unikne a po strastiplné cestě dorazí do Irkutska. Stihne to ale včas, nebo se Ogarevovi již podařilo dokonat svoji zradu? A nebyl by to ani Verne, aby do knihy nepropašoval zajímavý fyzikální úkaz, který přispěje k rozuzlení děje.
