Václav Rodek skrze rozličné mechanismy malířské práce krouží kolem témat vnímání, vidění, zpochybňování a tázání se po realitě. Umanutě zkoumá subjekt-objektový vztah a zjišťuje, že tento vztah definovat jako model s vyzkoumatelnými parametry ani nelze. Spolu s ním jsme tak vrháni do členitého terénu vizuálních i obsahových vrstev. V jeho malbách nalézáme nestálost ,která je demonstrací právě oné relativnosti světa. Malba je mu doslova filozofickou prací. Témata, s nimiž často ve svých obrazech pracuje, tedy mytologie, či filozofická paradigmata, nejen studuje, ale rozličně je kóduje a reinterpretuje. Divák, který bude s Rodkovou malbou kdykoliv kontaktován a odhodlá se ji pochopit, musí vynaložit intelektuální úsilí. To ale nevylučuje fakt, že jeho obrazy slouží i jako autonomní vizuální znaky, které je možné prožít, aniž bychom si přečetli popisku.
