Egypt má jednu z nejdelších souvislých historií ze všech zemí světa. Podobně jako dějiny jiných zemí, jejichž životní osou byly řeky – čínská Jang-c-ťiang, indické Indus či Ganga nebo irácký Eufrat s Tigridem –, sahají jeho dějiny až k samému prahu lidské civilizace. Podobně jako Čína, Indie či irácká Mezopotámie byl zemí, kde bylo vytvořeno písmo, způsob vizuálního zachycení mluveného slova – písmo hieroglyfické. Jeho přírodní podmínky – pravidelné nilské záplavy přinášející úrodnou zeminu – umožnily růst obyvatel, rozvoj zemědělství a položily základy hospodářsko-společenské organizaci, státu. Tato úspěšnost však učinila Egypt zemí, v jejímž ovládání a využívání se vystřídala řada cizích útočníků z bližšího či vzdálenějšího okolí, z Afriky, Asie i z Evropy. -br- Nové období egyptských dějin otevřel vpád muslimských Arabů, kteří přinesli do Egypta svůj jazyk a své náboženství a spojili jej natrvalo a velmi úzce s okolním muslimsko-arabským světem ve východní Asii a severní Africe. -br- Kniha je rozdělena do čtyř částí věnovaných hlavním historickým epochám egyptských dějin – Egyptu ve starověku, Egyptu v arabsko-muslimském středověku a Egyptu v období koloniální nadvlády a po dosažení nezávislosti. Úkolu se ujali tři autoři z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, odborníci na uvedená období egyptských dějin.
