O knihe: Půda a život civilizací - Co děláme půdě, děláme sobě
Není to tak dlouho, co jsme skoro všichni byli zemědělci. Vždyť ještě v roce 1900 žilo na venkově kolem 90 % evropského obyvatelstva. Možná proto se nás dotýká zastavování úrodné zemědělské půdy a s tíživým pocitem prožíváme sucho na polích a kůrovcovou kalamitu v lese. Zdálo by se, že z obojího můžeme vinit hlavně počasí, ale velkou roli sehrává i stav půd. Jsme si téměř jisti, že budoucí krajina bude vyžadovat návrat ke starým technikám péče o půdu a les, ale zároveň se neobejdeme bez nejnovějších technologií a experimentů se způsoby zavlažování, novými plodinami a lesními dřevinami. Zdravou a na přirozených základech spočívající přírodu tak začínáme potřebovat ne jako „ochranářský přepych“, ale abychom vůbec mohli žít v důstojném prostředí a neměli nouzi o vodu a potraviny. Nejedná se přitom jen o jídlo a dřevo, ale také o místní klima, kvalitu podzemních vod i pocit klidu a někdy i štěstí či krásy, jaký prožíváme v harmonické krajině.
