Když se v pokoji rozezní hodiny, Míša ví, že je čas spát. Sám si už vyčistil zuby a vklouzl pod peřinu. Maminka vešla do pokoje s pohádkovou knížkou a přisedla si blíž. V ruce jí šustí stránky, jak otáčí jednu po druhé. Tichý šustot papíru a klidný maminčin hlas Míšu rychle uspává, snad usne i sama noc, co se v černém kabátu přitiskla k oknu, aby slyšela její vyprávění. Míša, hračky i noc tiše oddychují. Jen kulatá Země se stále kolem své osy otáčí, přes den k Slunci čelem, v noci k Slunci zády. Do rána budou všichni spát. Opravdu všichni? Míša dnes nemá klidné spaní.
