Fenomény doby pozdní totality, sociální pavučiny časů, kdy se lidé bavili z očí do očí a nikoliv na dálku…. Kdy ještě byla jen dvě pohlaví, smělo se říkat máma a táta a nebylo těžkým zločinem, když muž podržel ženě dveře a pochválil jí hezkou prdelku, kdy dočasnost byla synonymem pro nekonečno, komunismus měl větší sílu než zdravý selský rozum, kdy se režim se bál bigbítu i svobodného slova, kdy v hospodách, bufetech a vinárnách bujelo. Hrabalovské pábení, ty věčné kecy o všem a o ničem, ale s mnohdy hluboce filozofickým podtextem a politologicko-sociologickým backgroundem… Kniha Kde výčep můj je o hospodách, vinárnách a bufetech v časech před listopadem 1989 ve vzpomínkách reprezentantů různých skupin Plzeňanů, představuje kultovní podniky novinářské (s Jaroslavem Nedbalem), rockerské (s Jiřím Langem), fotbalové (s Milošem Paulem), komunistické (s Petrem Ledeckým), triatlonové (s Václavem Vítovcem), disidentské (s Vladimírem Líbalem), vysokoškolské (s Lubošem Šperlem), občanské (s Lumírem Lemem Aschenbrennerem), škodovácké (s Milanem Skočovským), hokejové (s Františkem Černým), sládkovské (s Josefem Krýslem), herecké (s Pavlem Kikinčukem) a undergroundové (s Karlem Mayallem Kortanem). Je oslavou hospod, vináren a bufetů jako sociálních center, kde jsou si lidi rovni, kde vládne zdravý selský rozum a kam všichni rádi chodíme.
