Do rukou českých čtenářů se poprvé dostává vynikající životopis Pabla Picassa z pera Patricka O’Briana. Jde o jednu z nejrozsáhlejší biografii ze všech, jež byly napsány, a zároveň o první, jež vyčerpávajícím způsobem ocenila výrazně středomořské kořeny Picassovy povahy a tvorby.
Na vše, co se týká Picassa s výjimkou postavy, je třeba uplatňovat velká měřítka. Žádný jiný prvořadý malíř nebyl tak úžasně produktivní. Málokterý se jako on dožil devadesáti let, žádný však nevzbuzoval tak horlivý a nenasytný zájem veřejnosti.
Patrick O’Brian se osobně znal s Picassem natolik dobře, aby si odnesl silné zážitky dané jeho osobností. Člověk, jenž vyvstává před očima z této zasvěcené, vášnivě pojaté a skvěle napsané biografie, je osobností plnou vnitřních protikladů: umí být tvrdý i něžný, lakomý i velkorysý, citlivý i chladný a navzdory tomu, že se rád vyhřívá na výsluní vlastní slávy, si dovede chránit své soukromí. Picasso v pozdějších letech života sice vyznával komunistické učení, avšak podle O’Brianova názoru si přesto až do konce života zachoval zbytky katolického názoru na svět.
Zároveň platí, že tyto věci vůbec nenarušovaly jeho intenzivní citový život. V obrovském chaosu umělcových životních zážitků se vzájemně střetávají sex a peníze, jídlo a pití, přátelé a hádky, komedie a tragédie, sebevraždy a války. Picasso byl „člověk, jenž byl téměř stejně nádherný jako slunce, jenž však sám žhnul prakticky stejně prudkým, sebespalujícím životem“. A právě takový dojem z umělce, jehož životními osudy a tvorbou se kniha zabývá, si čtenář nakonec také odnese.
