Jak fungovala propaganda a cenzura v mediálním prostředí pozdně normalizačního Československa? Kde si oficiální konsenzus v autoritativním státě vynucovala represe a kde se stačilo spolehnout na jemnější donucovací prostředky? Hlavní část práce je věnovaná analýze mediální produkce, která se ještě v roce 1989 neúspěšně snažila ve společnosti udržet silně erodující propagandistické koncepty, jako byly „boj za mír“, „klid na práci“ či ohrožení „nepřátelskými živly“. Výsledkem cenzurně a propagandisticky konformních mediálních textů v proměňující se společnosti byly čím dál nedůvěryhodnější „příběhy bez logiky“. Přestože se historie nikdy neopakuje, výzkum způsobů autoritativního opanování veřejné sféry a komunikace je relevantní nejen pro lepší pochopení historie, ale i vzhledem k aktuálním debatám o nástupu autoritativní komunikace v liberální demokracii.
