Autoportréty - druhá básnická sbírka autorky - jsou kompaktním dílem. Autorčin ‚klasicistní‘ naturel, její přesné pozorovatelské umění a úcta k tradici obrazu, slova i hudby, ale především její schopnost přesahu, umožňují duchovní jednotu sbírky. Přes tento klasicistní ráz je tato kniha hlubinně osobní a prozrazuje toho o autorčině vnitřním vesmíru mnohé. V její metodě se slévají tři prameny práce s duší, které v básnířčině životě dominují: básnická imaginace, terapeutická citlivost a umění hudby.
