Zdá se mu, že by měl zrevidovat řeč, kterou ve sborovém domě pronesl na matčinu památku.
Na břehu řeky stojí skupina umírajících přátel, kteří ho snažně prosí, aby jim vysvětlil, jak spolu všechno souvisí, například ta věc s láskou. A žena na Larssonovic statku. Ta na borovicové podlaze bez jediného suku. Má o ní napsat pravdu? Otcův poznámkový blok s vytrhanými stránkami, které byly spáleny a zmizely. A po mnoha letech se zničehonic vynoří. Otevírá se teď v příběhu štěrbina? Má opravdu tohle zahrnout do své vzpomínkové řeči? A stane se z toho milostný román, o kterém si myslel, že ho nikdy nenapíše?
Nová kniha Pera Olova Enquista v mnoha ohledech začíná tam, kde skončil jeho román Jiný život. Pojednává o jeho matce a otci, o knihách a o tom, jestli nakonec půjdou složit dohromady věci, které opravdu něco znamenaly. Do popředí se dostává milostný příběh, který začíná setkáním patnáctiletého chlapce se starší ženou na borovicové podlaze Larssonovic statku.
