Zakládací mýty a legendy se z předhelénistické Levanty zachovaly snad s výjimkou Starého zákona ve formě útržkovitých informací nejrůznější provenience, od onomastiky a struktury královských seznamů po stručné zprávy dobyvatelů. Případové studie epigrafických pramenů od rané doby bronzové (Ebla) přes pozdní bronz (Ugarit) po ranou dobu železnou (Aramejci, Starý zákon, Pelištejci) odhalují jednotná pravidla, která podobu těchto legend jako prostředků etnické inkorporace a politické legitimizace určovala. Že reflexe těchto pravidel mohla být schopnými autory využita k vlastním cílům, je doloženo analýzou tvorby ugaritského písaře Ilimilka.
