Slavná spisovatelka se rok před svou smrtí rozhodla vydat výbor z povídek, a rozšířit proto dřívější soubor Pondělí nebo úterý. Zamýšlený výbor nakonec uspořádal až Leonard Woolf a nazval jej Strašidelný dům (1944) - česky vyšel roku 1982 jako Smyčcový kvartet. Naše edice se vrací jak k původnímu názvu, tak k plnému počtu povídek. Kratší texty psala Woolfová celý život, a přes svou rozmanitost tvoří jednotný celek. Nechápala je však jako těžiště své tvorby, byly pro ni spíše přípravami, skicami. V raných impresionistických povídkách (Skvrna na zdi, Zahrady v Kew) můžeme vidět studie k románu Jákobův pokoj. Texty Nenapsaný román, Okamžiky bytí a Dáma v zrcadle jsou třemi verzemi eseje Pan Bennett a paní Brownová. Povídky Nové šaty či Spojeni a odloučeni zas bezprostředně navazují na román Paní Dallowayová. Bezesporu patří ke klenotům moderní literatury. Woolfová mistrně zobrazuje přítomnou chvíli, pomíjivé -zde- a -nyní-. Texty, zachycující dojmy, pocity a úvahy, jsou odrazem autorčina originálního vnímání a prožívání světa. V těchto momentkách či miniaturách se jí daří virtuózně zvěčnit prchavý okamžik, zachytit záchvěv světla a jeho vliv na barvy a stíny a podmanivě evokovat atmosféru - jakoby šlo spíše o obrazy než slova. Jak autorka poznamenala v dopise příteli Rogeru Fryovi, malíři a teoretikovi umění: Mám pocit, jako by se v nich projevovalo jakési moje zvláštní plastické vnímání vyjádřené slovy.
