Na osudu mladého vojáka Arthura Dodda dokumentuje kniha nepříliš známou historii britských válečných zajatců v Osvětimi. Arthur padl do zajetí roku 1943 a v táboře strávil téměř dva roky. Po válce se pokoušel mluvit o svých zážitcích, ale dlouho bylo pro něj velmi obtížné popsat to, co viděl. Ve svém vyprávění líčí nejen krutosti, jichž se nacisté dopouštěli na vězních, ale zachycuje i náladu mezi zajatci, kteří se pokoušeli proti Němcům vést skrytý odboj.
