Kniha poukazuje na časovost člověka z jiného úhlu, než jsme zvyklí z tradice. Nejde zde o aristotelské pojetí časovosti, ale o časovost, jež je fenomenologická, na niž poukazuje především Martin Heidegger a Jan Patočka. Národy mají bytostné a nezadatelné právo být věrné svým kořenům a počátkům, jež je třeba vždy znovu a znovu učinit počátečními, originálními.
