Koutníková leccos ví o undergroundu a Bondym. Její poezie je férová a citlivá. Na jedné straně čistota, sarkazmus, říkadla a nadhled, na druhé temná patologie člověka a jeho příběhy, touhy i porážky. Člověk a svět dennodenně dojíždějí, kam ani původně nechtěli. Dojíždějí sami sebe. Jediné, co pak zbývá, co nelze zhodnotit, koupit, ironicky odsoudit nebo zbásnit, jsou chvíle dojetí. Ty nikdo nevyčíslí.
