Svět, který existuje mezi matkami a dcerami, je velmi zvláštní. Sledujme vztahy dvou tolik rozdílných generací žen, které se učí jedna od druhé…
Kniha Monicy Pradhan(ové) bývá přirovnáváná k románu Amy Tanové -Klub radosti a štěstí- (The Joy Luck Club), který líčí život čínských emigrantek v USA. I zde je námětem napětí mezi starým a novým světem a vztahy mezi matkami a dcerami--tím však podobnost končí. -Klub Hindí-bindí- je laskavý, lidský příběh o ženách, které se narodily v Americe, i to těch, které sem přišly z různých koutů Indie a jejich přátelství trvá od dob, kdy se setkaly na Bostonské univerzitě. Scházejí se už několik desítek let, oblečené do sárí i svetříků, a vyměňují si recepty, myšlenky a názory a dobře se u toho baví. Říkají si Klub Hindí-bindí. Tenhle název pro ně ve skutečnosti vymyslely dcery, narozené již v Americe. Dcery, které už jsou dospělé a potýkají se s vlastními problémy.
Na začátku příběhu se Kiran vrací domů, aby s rodiči strávila vánoční svátky. Kiran je lékařka, ale ani úspěšnou kariérou nedokáže zaplnit prázdnotu, kdy se odcizila svým rodičům. Po pěti letech a jednom rozvodu je připravena obnovit vztahy… a najít si nového manžela starodávným způsobem.
Její kamarádka Preity, vzorná dcera svých rodičů, má skoro dokonalé manželství. Přesto i ona má své trápení: vzpomínky na první lásku, kterou jí překazila matka.
A pak je tu Rání, nezkrotná duše s mozkem kosmického inženýra--i ji tíží břímě, které musí nosit celý život.
Příběhy Kiran, Preity a Rání se rozvíjí do velkého vyprávění o nich i jejich matkách, které mají své vlastní osudy, úplně jiné než jejich dcery a v mnoha směrech i zajímavější.
Román Monicy Pradhanové je nejen příběhem lidských osudů, ale i pozoruhodnou zprávou o setkávání Východu a Západu napříč časem a tradicemi. Je to víc než románek, i když i takhle kniha končí svatbou a najdete v ní spoustu receptů.
