Sociologický esej, psaný v dějinotvorných měsících roků 1989 a 1990, vychází po dvaatřiceti letech od svého vzniku ve čtvrtém vydání. Vypráví příběh o tom, jak despotický socialistický stát v padesátých letech nejprve vyvlastnil rodinu, tedy soukromou sféru života, aby se nakonec dočkal toho, že rodina kolonizovala stát. Přenáší nás do myšlení přelomové doby svého vzniku a přináší stále platná vysvětlení nejníže položených příčin pádu starého režimu, tedy soukromých aspirací a vynucených strategií velmi různých skupin bezejmenných sociálních aktérů starého režimu, těch dole i těch nahoře, které vedly nakonec k tomu, že tu nezbyl téměř nikdo, kdo by měl zájem na jeho dalším udržení.
