Jednoho lednového dne roku 1815 vstupuje do nuzného domku nedaleko Calais kněz, aby poskytl rozhřešení starší nemocné ženě, v jejíchž rysech lze rozeznat stopy dřívější krásy. Místo zpovědi žena prohlásí, že je Emma Lyonnová, 5. lady Hamiltonová, a předá knězi rukopis, v němž líčí své životní osudy a vyznává se ze svých pochybení, ba dokonce zločinů. -br- Daleko dřív, než Dumas napsal tento román, vyřkl následující slova: -Ach, krásná a osudová Emmo Lyonnová! Který autor se odváží sepsat drama vašeho života? Který básník se odváží vylíčit vaši rozmařilost, vaše výstřednosti a vášně? Důvěrnice neapolské královny! Milenko Nelsonova! Který soudce a který kat se odváží sestavit výčet vašich obětí?- O deset let později se pak právě Dumas sám chopí své vlastní výzvy… -br- Vypravěčské umění Alexandra Dumase vdechlo románový život víc než třiceti tisícům postav, ale lady Hamiltonová mezi nimi září snad nejoslnivěji - což přesvědčivě dokládají tyto její -paměti-!
