Monografie se z hlediska českého jazyka zabývá jevy, pro které se v lingvistice vžilo souhrnné označení pragmatika. Oproti 1. vydání obsahuje nově vymezené teoretické stanovisko (tzv. umírněná pragmatika) a nově koncipované tematické okruhy. Poprvé pro češtinu je zde zpracována problematika časové a prostorové deixe, v rámci kapitoly o řečových / mluvních aktech se nově probírá podstata tzv. performativnosti, teorie implikatur rovněž bere v úvahu témata prezentovaná v české lingvistice poprvé. Pozornost je věnována také novému vývoji v teorii ne/zdvořilosti a metapragmatice. Okruhy jsou uspořádány tak, aby na sebe pohledy na pragmatické jevy pokud možno smysluplně navazovaly a postupně se na sebe vrstvily. Jde o první a dosud jedinou soustavnou pragmatiku češtiny v české lingvistice.
