Kara ben Nemsí v doprovodu hádžího Halefa Omara pronikne do kaple, v níž se mají Sala ibn Ákil a jeho otec stát potravou pro medvědy - tak rozhodli z krevní msty Kelhurové, jimž se podařilo zajmout své dávné nepřátele. Náš hrdina však opět ukáže svůj důvtip, kdy za pomoci malého Ha1efa přemůže -nesmrtelnou medvědici- i její potomky, osvobodí potulného kazatele, třebaže mu tento ještě včera usiloval o život a chtěl ho uvrhnout do záhuby, a dokonce zajme šejka Kelhurů, aby tímto činem mohl úspěšně přispět k urovnání starých pří a krevní msty mezi Kelhury a Bebby, jejichž šejka byl sám nucen před mnoha lety usmrtit na březích Zábu. Krevní msta je vskutku zažehnána a náš cestovatel získává nové přátele, především Salu ibn Ákila, který obdivuje nejen odvahu a lstivost Kary ben Nemsí, ale hlavně mravní hodnoty jeho křesťanských myšlenek, které tento muž má na jazyku - a ještě víc v srdci.
Ocitáme se znovu na Nilu o mnoho let později. Karovi ben Nemsí a jeho průvodci Ibn Nílovi se podaří vyslechnout rozhovor dvou otrokářů, z něhož poznají, že v místech, kudy je musí následovat Sokol rajjise efendiná, je nachystána prostřednictvím pobočníka máhdího past na loď. Osvobodí z rukou otrokářů zajaté el Homry a poznají, že mrtvý Ibn Asl už má nové následovatele v otrokářském řemesle, a ti že si s jeho lstivostí a především krutostí nijak nezadají. Podaří se jim však tyto lotry zajmout a zneškodnit.
O něco později dochází k rozepři mezi německým cestovatelem a rajjisem efendiná, pronásledovaným závistí k úspěchům Němce, takže Kara ben Nemsí ho musí nakonec ručně zneškodnit, zmocnit se Sokola a pak podniknout poslední úspěšný zátah na otrokáře. S nesmírnou diplomacií se mu povede vyjít vítězně i z tohoto sporu a proniká do otrokářské skrýše na Nilu, kde má být Sokol přepaden.
Zde se mu podaří s nasazením lstivosti přemoci otrokáře i samotného Jumruka el Marabúta, zástupce máhdího, a také zde potkává dávného přítele Sa1u ibn Ákila, který při svých toulkách za poznáním pravdy a lásky upadl v nemilost mezi přívrženci máhdího, poněvadž jeho vrozená upřímnost mu nedovolila zatajit své smýšlení o mnoha nepravostech Islámu, kterých se tito nábožní fanatici dopouštěli. Kara osvobodí dávného přítele ze zajetí a s radostí zjišťuje, že semeno zaseté před lety v Persii zdárně vyrostlo a začalo nést plody, což bylo pro cestovatele tou nejlepší odměnou za jeho často nepochopitelnou měkkost vůči nepřátelům.
Závěr vyprávění už jenom osvětlí osudy ostatních zúčastněných, kteří se v posledním ději románu neobjevili - čtenář si však může být zcela jistý, že se s našimi hrdiny spolu s jinými setká v dalších románech Karla Maye.
