Pravda o arcivévodkyni Žofii a císařovně Alžbětě na základě dosud nezveřejněných dopisů.
Kdo si myslí, že už přečetl dost knih týkajících se habsburské rodiny a ví tedy vše o císařovně Alžbětě a jejím podivném poměru ke tchyni, arcivévodkyni Žofii, ten se mýlí. Tato kniha totiž přináší dosud nezveřejněné soukromé dopisy rakouské císařské rodiny a v řadě významných bodů opravuje dosud známá fakta. Především se dočteme, jak tato údajně „zlá tchyně“ svou snachu ve skutečnosti milovala a vážila si jí. Arcivévodkyně Žofie byla nekonečně pyšná na krásu císařovny Alžběty, často ji srovnávala s jinými atraktivními ženami, aby nakonec vždy došla k závěru, že žádná z nich si nemůže dělat nároky na prvenství. Žofie byla Alžbětě přítelkyní a utěšitelkou, nahrazovala jí matku a pomáhala v mnoha životních situacích, a císařovna se často své tchyni svěřovala se svými trápeními. Tyto dopisy vykreslují nový obraz rakouské císařské rodiny, jejíž členové se v soukromí vůči sobě nechovali ani škrobeně, ani ceremoniálně, byli tak domáčtí a normální jako jejich poddaní. Zvláště nápadný je vídeňsky veselý tón jejich korespondence a svébytný humor. Stovky zatím neznámých dopisů vyprávějí veselé, dojemné i smutné rodinné historky a přinášejí řadu nových poznatků. Jedním z nejkrásnějších zjištění je fakt, že arcivévodkyně Žofie a císařovna Alžběta měly (navzdory filmovým příběhům) pokojný a harmonický vztah, že manželský život císařského páru byl vřelejší a láskyplnější, než se dosud běžně soudilo, a že jejich děti byly veselé a originální osobnosti. Především korunní princ Rudolf, dosud líčený jako přecitlivělé a tvrdou výchovou trpící dítě, vystupuje z dopisů jako kurážný chlapík, který se rád předváděl.
