Představu jezuity si valná část Čechů odvozuje od postavy pátera Koniáše, který v 18. století vášnivě kázal proti nekatolíkům a spálil desítky tisíc kacířských knih. V jeho stínu se celé Tovaryšstvo Ježíšovo jeví jako řád fanatických tmářů, vytvářejících -atmosféru nepřátelskou vědeckému bádání a pokroku-, jak se dočteme v akademických Dějinách české literatury. V zemích, které nebyly vystaveny násilné rekatolizaci, získali jezuité úplně jiné renomé. Patřili k nejschopnějším organizátorům školství, vynikali ve vědách, ale i v praktických dovednostech, a jejich misionáři si získali věhlas neobyčejnou odvahou a obětavostí. I zde měli mnoho protivníků, kteří jim vyčítali vychytralé strategie, mravní pragmatismus a prahnutí po světovládě, rozhodně však nepodceňovali jejich inteligenci a mimořádnou vzdělanost, spíš je pokládali za úskočné intrikány. Takto dvojaký obraz nabízí i kniha Reného Fülöpa-Millera Moc a tajemství jezuitů, pokládaná svého času za jednu z nejserióznějších studií o Tovaryšstvu. A zároveň je kniha jednou z prvních prací usilujících o co možná nejobjektivnější pohled na působení Tovaryšstva Ježíšova v minulosti.
