Česky psaná sbírka ukrajinské básnířky, jejímž tématem se mnohdy stává jazyk sám, jeho pravidla, dále jeho tvar, respektive -tváření-, a také jeho tajemství spojené s nevyslovitelností naší vlastní úzkosti i strachu. Jak napsal Adam Borzič, autor doslovu, -pro české čtenářstvo se jeho rodný jazyk stává ve sbírce Tváření jedinečnou zkušeností, vlastní jazyk se proměňuje v tajemný nesamozřejmý zážitek. Z této metamorfózy bují šlahouny této tělesné řeči, která v jazyce koření, ale současně jazyk přesahuje. Při četbě těchto básní si osvojujeme znovu vlastní jazyk. A ten se nám slastně lepí na patro, vyplouvá z objevitelských útrob autorčiny poezie.-
