Esej jednoho z největších matematiků tohoto století se zamýšlí nad krásou matematiky a smyslem matematikovy práce. Přibližuje stylem přístupným i pro laiky, co je obsahem matematické analýzy a jaký význam má lidská tvořivost v tak teoretické disciplíně, jakou je čistá matematika. Hardyho myšlenky a reflexe vlastního úsilí ovšem přesahují hranice jeho oboru a vedou k úvahám nad vědeckou činností obecně. Autor si klade otázky týkající se zneužitelnosti vědy, jejího společenského a lidského přínosu, podrobně se zabývá typologií její užitečnosti. Čtenář jistě ocení rozsáhlou předmluvu Hardyho přítele, spisovatele a politika Charlese P. Snowa z roku 1967, jenž v ní podává plastický obraz osobnosti tohoto věhlasného matematika. Líčí nejen Hardyho vědeckou i životní pouť – včetně například jeho vášnivé záliby v kriketu –, ale pozoruhodným způsobem vykresluje také anglické univerzitní prostředí, jeho duchovní atmosféru a společenský styl.
