Název Winchesterovy knihy by mohl vyvolat domnění, že se autor zabývá problematikou běžné kartografie. Nejde však ani o úzce odbornou publikaci ani o popularizaci mapování zemského povrchu. Jde v první řadě o jeden pozoruhodný lidský příběh, který však svými důsledky přesahuje rámec života ústřední postavy. A to nejen hmatatelně, ale i jako příklad sociálně handicapovaného člověka, kterého kastivnická elita v Anglii devatenáctého století diskriminuje a který svým převratným životním dílem dokáže zdánlivě beznadějnému osudu čelit.
William Smith - pozdější -otec anglické geologie- - se jako osiřelý syn venkovského kováře stal v roce 1793 kopáčem a při zeměměřičské práci v dolech a na trase vodního kanálu si všimne, že je půda pod zemským povrchem uspořádána v různých vrstvách. Ještě důležitější je však jeho zjištění, že je pro každou vrstvu charakteristická přítomnost určitého druhu zkamenělin. Dojde tak k závěru, že by bylo možno sledováním výskytu zkamenělin mít pod kontrolou terénní průběh hornin, nejprve v určité oblasti, potom v Anglii a koneckonců i v celém světě. Rozhodne se na základě tohoto dalekosáhlého objevu vytvořit mapu skrytého podzemí Anglie a stráví, takříkajíc na vlastní účet, dvacet let života tím, že cestuje dostavníkem i pěšky křížem krážem po Anglii, zkoumá výchozy horniny a zkameněliny a přitom si vydělává na živobytí za podmínek, které ho načas dokonce přivedou do vězení pro dlužníky. Když pak mapu, která může podstatně zpřístupnit skryté zdroje bohatství Země, vytvoří, pokusí se jeho soupeři tvůrce zpochybnit a výsledky jeho práce si přisvojit. V jeho případě však platí rčení o lži s krátkýma nohama a o pravdě, která nakonec vítězí.
