Oberwachtmeister Benedikt Peter (1785–1863) patří k těm účastníkům napoleonských válek, o nichž máme k dispozici jen značně neúplné informace a z velké části jsme odkázáni na to, co o sobě napsal on sám. Příběh nadstrážmistra Benedikta Petera je velice osobní, vůbec ne rozmarný a málokdy sledující velkolepé souvislosti, přesto je ale hluboce pravdivý, až působí jako zpověď. Léta Páně 1809 vytáhl Peter jako čtyřiadvacetiletý jízdní myslivec do svojí první války, v níž zažil bitvy u bavorského Abensbergu a Eggmühlu i rakouského Lince. O tři roky později táhl do Ruska, kde jej čekala jatka v bitvě u Borodina a po nich ústup ruskou zimou se slavně neslavnou bitvou na řece Berezině. V roce 1813, druhý den bitvy u Lipska, přešli württemberští jezdci na stranu protinapoleonské koalice a Petera i jeho druhy čekaly ještě tři roky, kdy měl bojovat proti císaři Francouzů.
Paměti jsou úžasný, životem napsaný příběh, který udivuje stylem, kompozicí i sevřeností, jaké by nikdo nečekal u muže, který se číst a psát učil jako samouk po svém prvním povýšení. Peterovo vyprávění plyne jak voda a je v něm tolik silných míst, že to občas bere dech. Peterův příběh rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co v široké škále vzpomínek a pamětí na napoleonské války vzniklo. Kromě toho je jedním z mála německy psaných pramenů, které jsou k dispozici v českém překladu.
Překlad doprovodil obsáhlými poznámkami historik Jiří Kovařík.
