Spiritualita v sociální práci je téma, které bývá chápáno jako vlastní pouze sociální práci v USA. Ve skutečnosti se však debata o něm rozvíjí řadu let i ve výrazně sekulárním prostředí Evropy nebo Austrálie. Jeho východiskem je předpoklad, že určitou spiritualitu má každý člověk a že zdrojem jeho představ o dobru a zlu, zdrojem hodnot a motivací je právě jeho spiritualita. V tomto smyslu je spiritualita pro sociální práci důležitá stejnou měrou v náboženském i sekulárním společenském kontextu, protože je faktorem, který ovlivňuje životní situaci klienta.
V českém prostředí sice nejpozději od roku 2008 vycházely k tomuto tématu dílčí publikace, zatím však chyběla hlubší výzkumná sonda. Výsledky svého podrobnějšího výzkumu spirituality českých seniorů, který grantově podpořila národní agentura ČR pro aplikovaný výzkum (TAČR), předkládá v této knize tým odborníků z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Západočeské univerzity v Plzni a z Univerzity Karlovy v Praze. Výzkum usiloval o lepší porozumění tomu, jak současní senioři chápou a prožívají své stáří a svou spiritualitu a jak chápou a prožívají vztah mezi stářím a spiritualitou. Tento záměr přinesl poměrně nečekané výsledky, které jsou v knize podrobně popsány a které mají další výzkumný potenciál, stejně jako praktický přínos pro výkon sociální práce ve službách pro seniory. Kniha je určena sociálním pracovníkům, aktivizačním pracovníkům, manažerům sociálních služeb a duchovním, kteří se sociálními službami spolupracují.
