Výbor z pěti sbírek bosenského básníka Igora Klikovace připravený Adinem Ljucou a Dominikou Křesťanovou svým způsobem představuje autorův -obkreslený život-, totiž cestopis, nebo, ještě přesněji, lodní deník černého pasažéra. Čtete text, v němž se rodák ze Sarajeva dnes na sebe se svým rodným městem dívá hledáčkem odstřelovače: -A pak se na sebe díváte jako odstřelovači / z opačných stran řeky, kterým jarní teplo na chvíli uspává / svaly v prstech- (Sarajevo). Jen jako takový mohl napsat: -čím dál víc mi připadá-, že domů -vlastně odcházím jen pro ten pocit úplného vyvlastnění, / který roste jen tam- (Tehdy a teď ). V Londýně, kde žije, je jeho obyvatelem i přistěhovalcem. Na cestách běžencem i poutníkem. A jen jako takový vidí to, co miliony turistů nevidí a snad ani nechtějí vidět: slavný Gaudího kostel -navěky ukřižovaný mezi jeřáby- (Barcelona). Je černým pasažérem života, který si vede deník ve verších. Je tím, kdo je doma všude a nikde.
