Snadno se však zapomene, že takový klášter zdaleka netvořily jen kamenné zdi a drahocenné předměty. V první řadě se jednalo o živé a dynamické společenství žen a dívek, které v něm ve službě Bohu spojovaly své pozemské životy, aby v rytmu pravidelných modliteb prožívaly své radosti i těžkosti. Během osmi staletí jich zde nalezlo trvalý domov několik stovek. Když byl klášter na jaře 1782 zrušen, řeholní život v něm definitivně vyhasl. Jeho dodnes dochovaný areál s hojně navštěvovaným kostelem tak nyní představuje pouze vyprázdněnou skořápku, která na někdejší každodennost jeho obyvatelek upomíná velmi vzdáleně.
