Ferdinand Krch (1881-1973) patří mezi nejvýraznější české učitele-pokusníky, obětavé pedagogy, kteří se snažili zlepšit výukové podmínky na školách. Po násilně ukončeném bezprecedentním experimentu, jímž byl -jeho- Dům dětství pro válečné sirotky, se Krch věnoval redakční práci v časopisech pro děti. Sotvakdo ví, že za knížky o kocouru Mikešovi vděčíme právě jemu - to on Josefa Ladu přemluvil, aby svým vyprávěním o mluvícím kocourkovi dal písemnou podobu. Krcha nacházíme i v nejužším okruhu spolupracovníků Přemysla Pittra a Olgy Fierzové v Milíčově domě v Praze i v době poválečné. Také zde se naplno věnoval svým milovaným dětem. V monografii -strýčka Fedora- z pera jeho pamětnice, spisovatelky Elišky Vlasákové znovu ožívá nejen tato výrazná, polozapomenutá osobnost, ale i řada dalších vychovatelů, kazatelů, kreslířů i hudebníků, kteří v mladém Československu trpělivě a cílevědomě vytvářeli názorovou alternativu, jež se neustále projevovala v činech.).
