V povídkách, jejichž délka kolísá od několika odstavců po několik stránek, Atwoodová potutelně oslovuje mladé ctižádostivce, píše o znepokojení, s nímž se díváme na svoje staré fotografie; předkládá nám Horatiovy skutečné názory na Hamleta; v básni Vraťte mi maminku: zaříkávání zkoumá, co měly -dokonalé- hospodyňky z dávno minulých let skutečně za život, a v povídce Zvířata odvrhují svá jména zase s překvapivými výsledky převíjí dějiny pozpátku.
