Moře plné srnců námětem, stylem vyprávění i barevnými akvarely Mirko Hanáka mimovolně navazuje na úspěšnou knihu Revír mého srdce, která vyšla před dvěma roky. Tentokrát však autor vykročí z rodných Beskyd a na loveckých výpravách se toulá pozoruhodnými revíry po českých a moravských zemích. Za srnci, daňky, divočáky, muflony a jeleny jej provázejí pozoruhodní a samorostlí lidé.
Opět jde o vyprávění plné imaginace, které jako v prózách Jaromíra Tomečka nebo Oty Pavla na mnoha místech překračuje obvyklé hranice loveckých zážitků. Ve středobodu líčení zůstává člověk a jeho úděl na začátku dalšího tisíciletí. Sám sebe vždy snáze poznává v nečekaném okamžiku, v jasnozřivém záblesku konfrontace s okolní přírodou, odkud vyšel a kde svou podstatou stále vězí.
Charakter autorova přístupu zachytil v několika větách básník Lubomír Brožek, když v recenzi předchozí knihy Revír mého srdce mimo jiné napsal: -I proto se s loveckými příběhy mísí života běh se svými osudovými zásahy, s vědomím, že koneckonců jsou to naše stopy, po nichž jsme se vydali za úsvitu, abychom za soumraku s prstem na spoušti, lapajíce po dechu, stanuli tváří v tvář sobě.-
Příroda, ten velký chrám, do kterého neoddělitelně patříme, je pro Arnošta Tabáška znovu nekonečnou inspirací k zachycení osudů všeho živého. Pobyt pod denní i noční oblohou, pozorování a lov zvěře jej vedou k úvahám o smyslu lidského bytí v moderním světě, jehož trvalou součástí byla a zůstává také říše zvířat. Tato skutečnost s novou naléhavostí poznamenává etologii lovu i hodnotu našich zastavení nad zázraky, které nám všem lesy a louky nabízejí. V létě se na stráních vlní a rozkládá hluboké, zelené moře trávy, plné zvěře a záhad a nečekaných dobrodružství.
