Kniha Arthura Koestlera -Příslib a naplnění- se zabývá historií Palestiny od tzv. Balfourovy deklarace, která v roce 1917 slibovala Židům zřízení národní domoviny v Palestině, do let 1948-1949, kdy Izrael obhájil svou existenci ve válce proti Arabům a začal klást základy státní existence. V první části se seznamujeme s komplikovaným -trojúhelníkem- vztahů mezi britskou mandátní správou, Židy a Araby. Autor těží z detailní znalosti Palestiny, v níž strávil jako levicově smýšlející sionista několik let a kam se jako novinář opakovaně vracel. Tato okolnost mu umožňuje, aby doplnil základní politicko-hospodářský dějinný rámec zasvěcenými sondami do mentality všech tří aktérů palestinského dramatu. Bez vědomí propastného rozdílu mezi vysoce vzdělanými, převážně levicovými a nadšeně budovatelskými sionisty a tradicionalistickou, konzervativní a skoro úplně negramotnou populací palestinských Arabů nelze jejich konfliktu porozumět. Neméně zásadní je však i Koestlerův výklad rozdílů mezi židovskými starousedlíky a imigranty z doby po roce 1918, stejně jako výklad příčin proarabského postoje většiny britských politiků a úředníků. Na řadě míst autor přesvědčivě obhajuje svůj psychologizující výklad historie. Ve druhé části předkládá zkušenosti a zážitky z pobytu v Izraeli, kam přiletěl v průběhu židovsko-arabské války počátkem června 1948, přičemž se zčásti jedná o zápisky deníkového charakteru. Čtenář se z nich mj. dozví, jak je možné, že se většina židovských osad za války ubránila drtivé arabské početní a technické převaze. S autorem navštíví i Jeruzalém, který se ocitl v obležení Arabské legie a Židé museli vynaložit veškerý um a odvahu, aby nearabskou část města z této kritické situace vyprostili.
