Texty o paměti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablkového štrúdlu a o tom, proč lezeme na rozhlednu.
Krajina se od devadesátých let 20. století stala jedním z klíčových pojmů přírodních, ale i některých humanitních věd. První polovina knihy se týká skutečné, fyzické krajiny, jejích proměn a ochrany. Druhá část je věnována vnitřním krajinám duše – fenoménu genia loci, postavě zeleného muže, keltským bohům v druhohorách aj. Celek uzavírají Poutníkova pravidla putování po posvátných místech a obsáhlý soupis literárních i hudebních pramenů, které jsou pro vstup do krajiny potřebné. Hlavním motivem knihy zůstává nutnost chránit krajinu kvůli ní samé, kvůli živlům, skalám, vodám a životu, ale také kvůli sobě a vlastní duši.
