Michal Bystrov se muzikou ve spojení s poezií a historií zabývá dlouhodobě. Svým variacím na texty starých afroamerických bluesmanů dal podobu netradiční básnické sbírky, ve které se volně inspiroval stylem i obsahem více než tří set legendárních nahrávek. Verše plné humoru, tmy a rozpustilé hudebnosti ho oklikou dovedly k samé podstatě těch dávných příběhů. Tím, že se držel vlastní poetiky, přiblížil se duchu předválečného blues víc, než kdyby se pokoušel o věrnou kopii.-br--br- Mnoho let po vydání kultovních publikací Lubomíra Dorůžky a Josefa Škvoreckého, na které tato knížka navazuje, tak v českém jazyce znovu ožívá svět půlnočních křižovatek, zaříkávačů, kouzelných váčků, prvních gramofonů, posledních vlaků, opuštěných nádraží, nevěrných milých, čmeláčků, květinek, šoférů, žokejů a dostihových koní, velkých černých hadů, falešných hráčů, vězeňských farem, elektrických křesel, pašované whisky, povodní, vánic a jiných nadělení. -br--br- Soudný den za dveřmi: blázni se radují, hříšníci kážou a satanáš si poskočil. -Hledám, kudy chodím, všech se vyptávám, co je lidská duše, kde se schovává,- vrčí Blind Willie Johnson. -Nikdy jsem neměl blues, blues vždycky mělo mě,- tvrdí Brownie McGhee. -Blues je projevem našeho století, jako je horečka projevem nemoci,- píše Václav Hrabě. -Blues je strom, ze kterýho všichni visíme,- hřímá Tom Waits. A Michal Bystrov dodává: -Blues je všechno, co tě trápí, blues je zima, led a mráz. Blues je nepopsanej papír, blues je nečas, blues je čas.-
