Román Hodina mrtvých očí, který vydal v roce 1957, mu přinesl mezinárodní úspěch, neboť byl za 50 let přeložen do více než 30 jazyků (česky vyšel poprvé 1960). Má částečně autobiografický charakter a zabývá se narůstajícím procesem deziluze, kterým procházela značná část mladých Němců na konci druhé světové války. Ti byli vychováni v prostředí jednoznačně prezentované totalitní ideologie, která jim vštěpovala pocit výjimečnosti a nadřazenosti nad ostatními
národy. Až každodennost válečného prožitku v prostředí narůstajících vojenských neúspěchů v nich pocit výlučnosti postupně smazávala a u mnohých, autora knihy nevyjímaje, přivodila názorový zlom, jenž ale vyústil v přimknutí k totalitě jiného druhu. Autor však dokázal své prožitky proměnit ve strhující příběh plný dramatických zvratů, přičemž prokázal vynikající vypravěčský talent.
