Fenomén (ne)paralelnosti je z hlediska lingvistického i lingvodidaktického velmi rozšířený, různorodý a důležitý. Je názorným projevem jednak nekorespondencí i systémových mezer mezi strukturami různojazyčných kódů, jednak neparalelnosti uvnitř kategorie českého vidu, která se projevuje ve vidové homonymii a polysémii. Ambicí této studie je vytvořit metodologické zázemí a předpoklady pro vznik takového popisu naší mateřštiny, který odpovídá studijním potřebám jejích jinojazyčných uživatelů a pomůže neparalelnost účinně překonávat především na rovině lexikální (sémantické) a lexikálně gramatické.
