Při současné záplavě kuchařek na knihkupeckých pultech nás už ani nenapadne, jak dramatickou historii za sebou mohou mít a že bývaly doby, kdy se na ně -stály fronty jako za války na maso-. V prostředí centrálně řízeného knižního trhu poválečného Československa získaly soubory receptů zcela zvláštní status: přivlastnili si je odborníci na výživu a usilovali jejich prostřednictvím proměnit stravovací návyky socialistických pracujících v masovém měřítku. Z kuchařek se stal během padesátých let typ odborné lékařské literatury a exemplární doklad úspěšné osvětově-propagační brožury. Jejich obsah, struktura i polygrafické provedení byly zcela podřízeny roli, kterou měly v nově budované společnosti sehrát. Trvalo další tři desetiletí, než se postupně z této role vyvázaly. Jak celá žánrová transformace probíhala? Kdo byli autoři a čtenáři socialistických kuchařek? Jaké strategie vyvíjeli nakladatelé ve snaze naplňovat či bořit žánrové konvence? A proč se typickým obrazovým doprovodem receptů nestala fotografie, ale humoristická karikaturní kresba? Tyto a mnohé další otázky se snaží autorka ve svém příspěvku k dějinám moderní knihy zodpovědět.
