Měl jsem psa a kočku jsou půvabná a úsměvná vyprávění o psech, kočkách a lidech, která původně vznikala ve formě fejetonů a novinových sloupků.
Karel Čapek se v knize mimo jiné zamýšlí nad přátelstvím člověka a psa. Úsměvnou formou sobě vlastní poukazuje na vliv civilizace, která se odráží ve šlechtění nových psích ras na úkor ztráty ras jiných.
Nezapomíná se zmínit o oddanosti psích duší a jejich lásce k lidskému rodu. Ačkoliv kniha nese v názvu i kočičí pokolení, je především oslavou psích vlastností.
Nicméně i kočičí příběhy prozrazují autorův kladný vztah k těmto odvěkým průvodcům nás lidí.
Ačkoliv je kniha plná veselých příhod a mírně pobaveného pohledu autora na soužití se psy a kočkami, najdeme v textu i několik rozporuplných a pro dnešní milovníky zvířat nepřijatelných pasáží. Kupírováním uší a ocásků počínaje a topením štěňat konče. Z dnešního pohledu může takové počínání nebo jeho tiché schvalování vrhat na jinak kladný vztah autora ke zvířatům temný stín, ale musíme si uvědomit, že věci, které dnes považujeme za kruté a nepřijatelné byly v době, kdy text této knihy vznikl, běžné.
