Hrdinka tohoto vyprávění, která se v normalizačním bezčasí sedmdesátých let zoufale upínala na vidinu společného života se svou velkou láskou, Jugoslávcem Mirem, nakonec kapituluje. Po krátkém vztahu a kvapné svatbě s bývalým spolužákem, čerstvým zootechnikem, se ocitá v panelové bytovce na středočeské družstevní vesnici. Zdevastovaná příroda, nekulturnost, absence vřelých lidských kontaktů a duchovních podnětů, smysl postrádající práce v maloměstském muzeu, nedostatek nejběžnějšího zboží, k tomu starost o dvě malé děti a manželství propadající se do stále hlubší krize... to je skutečný obraz ráje. Pro Máju se život na vsi stává žalářem, ze kterého není úniku, protože stejně jako její matka nemá ani ona odvahu od nemilovaného muže odejít. Dobrému konci nenasvědčuje vůbec nic. Jenže Mája podvědomě tuší, že naděje na řešení, svobodu, existuje. Ve chvíli, kdy se konečně rozhodne pro soukromou revoluci, padá i totalitní režim. Obcování muzejního znalce je tak dramatickým příběhem velmi nepovedeného manželství ve velmi nepovedené době, dotahujícím sugestivní obraz soukromé i společenské apatie až do listopadových dnů roku 1989
